Božská Komédia - Peklo(ukážka)

4. června 2008 v 18:43 | Kira |  Dante Alighieri

Spěv první


V čase, kdy život je vpolou své pouti,
Jsem zabloudil, kolem byl temný les,
Já z pravé cesty zabředl v houšti proutí.
Ach, ťěžko se to říká ješte dnes,
Neschůdný, hustý hvozd divoce trčí,
Jen vzpomenu a obchádzí mně des!
Trpko je v nem, že smrt jen už trpčí,
Ale i za dobro vděčím tem tmám,
A o tom psát chci, ostatní ať mlčí.
Jak octl jsem se v lese, nevím sám,
Šel jsem jak v snách, jen nejasně jsem tušil,
Že mimo pravou cestu klopýtám.
Když jsem však přišel po návrší
Uzavírajíci to údolí,
Jež úzkostí mi rozmrazilo duši,
Tu vzhlédl jsem a spatřil vrcholy,
Jež oběžnice oblévala jasem,
Za nímž jít přímo může kdokoli.
Polevil trochu strach, běžíci s třasem
Jezerem mého srdce v úzkostech
Po celou noc, již tady probloumal jsem.
A jako ten, kdo propadaje dech
Vyvázne z moře a ohromen civí
Na hrozné vody, v kterých hledal břeh,
Tak ještě v běhu můj duch úzkostlivý
Se podíval na průsmyk pod horu,
Jímž nepronikl dosud nikto živý.
Po chvíli jsem se vydal nahoru
Tím pustým svahem , trochu odpočatý,
Hledaje nohou pevnou oporu.
A na tom zrázu, hned u jeho paty,
Hle, vstane pardál, vlní se jak had,
Vláčný a mrštný, celý kropenatý,
Podívám se a on zůstane stát,
A dokonce mi v další cestě brání,
Že málem už chci spátky utíkat.....

Spěv dvacáty čtvrtý


Když mladičký rok radostně se hlásí
A noc už trvá jenom půlku dne
A pod Vodnářem slunce suší vlasy
A jinovatka zkouší na hlíně
Jak bílý bratr kreslit čmáranice
Barvou, která sa rychle rozplyne
Sedláček, jenž má nedostatek píce,
Vstáva a hledí na ten holomráz,
V bok udeří se, jde zpět do světnice,
Naříká si, že nemění se čas,
Pak vyjde ven a začne doufat zas:
Svět novou tváří oslnil mu oči
Ve chvíli změněn a on vezme hůl
A ovečky vyžene na úbočí.
Tak Mistr, když měl čelo plné chmur,
Mi nahnal strach a rozptýlil jej vzbrku,
Potřeboval jsem útěchu jak sůl:
Když došli jsme z lesa vyšli na obchůdzku
Po troskách přejel zrakem pátravě,
Přemýšlel chvíli, oči k hrázi zvedna.
Pak uchopil mne, stoje na lávě,
A jak ten, kto dřív přemýšlí, než jedná,
Že zdá se, že ví předem, jak jít kam,
Začal mne zvolna pozdvihovat ze dna,
Postrkovat z balvanu na balvan,
Říkaje:,,Pozor, zkus dřív, jestli drží,
A přitáhni se, pevně se chyť hran."
Sem nemohli ti v olověné skruži,
Sám nehmotný mě strkal třístí mas,
A jenom stěží stoupali sme strží.
A nebýt toho, že z té strany hráz
Je o dost nižší nežli z druhé strany
Nevím, jak on, já bych tam zlomil vaz.
Že se však půda ve zlých žlebech sklání,
K okraji studny na nejhlubším dně,
Je každý žleb jak vykrojený v stáni
A každý žleb je v jiné rovine.
Konečne jsme se dotkli skalní špice
Strmící na té vyvýšenině
Úplne jsem měl vydýchané plíce,
Když konečne jsem zdolal strmý svah,
Sedl jsem si a nemohl jsem více.
,,Jen nebuď líní, pohodlí je vrah,"
Mistr mi řekl, "k slávě na polštáři
Nedojdeš nikdy, ani v peřinách,
Kdo o ní nedbá, celý život zmaří,
Beze stop zmizí, jak dým odvane,
Splaskne jak pěna i s tou bílou září.
Neklesej, vzhůru, zlomit se, to ne,
Bez ducha bychom všichni zahynuli,
Jen duch ať s težkým tělem neklesne.
Na cestě vzhůru nejsme v půli,
Nepostačí, že zdolali jsme val-
Poradit dej si, zvítězíš jen vůli."
I zdvih jsem se, ač dech jsem popadal,
A tvářil se, že jsem se vzpamatoval,
Řekl jsem: "Jdi, mám sílu, chci jít dál."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama